KŮŽE - SYMBOL LUXUSU. JAK JE TO S NÍ DOOPRAVDY? I. DÍL

Pryč jsou doby, kdy si pohodlnou koženou sedací soupravu mohla pořídit jen společenská smetánka. Na počátku jednadvacátého století pokročila nabídka na trhu do té míry, že si ji může dovolit prakticky každý. Jedna věc však zůstává stále stejná. Kůže téměř nestárne, nemění vzhled, i po letech vás bude hýčkat jako poprvé. I ta nejkvalitnější sedací souprava se ale musí umět udržovat. Podívejme se tedy na to, jak s kůží zacházet.

Na začátek je dobré pochopit, jak se vůbec kůže upravuje a jakými procesy musí projít, než se dostane ke spotřebiteli v podobě finálního výrobku. Pro zpracování v koželužském průmyslu se ve většině případů využívá kůže z hovězího dobytka, která je oblíbená pro svoji pevnost, dobrou zpracovatelnost a v neposlední řadě i cenu a dostupnost.

OD ZVÍŘETE K SEDAČCE- JAK TO PROBÍHÁ?

V první fázi je důležité kůži po stažení ze zvířete co nejrychleji ochránit proti hnilobě. Nejstarším způsobem je sušení v napnutém stavu na dřevěných rámech, které nevyžaduje použití chemikálií. Další metodou je konzervování pevnou solí, kdy se hověziny prosolují a skládají na sebe do hromad v množství kolem dvou tisíc kusů. Takto nasolené vydrží v mírných teplotách i více než jeden rok. V posledním hojně využívaném procesu konzervace surových kůží se využívá solných roztoků. Výhodou tohoto postupu je oproti pevné soli rychlost konzervace, naopak jako nevýhoda se jeví možná doba skladování, která nepřekročí šest měsíců.

Pro další zpracování je třeba kůži přeměnit na useň (pozor, někdy se pojmy kůže a useň zaměňují, jsou částečně synonymní). Nejprve se surová kůže složitými procesy upraví do podoby tzv. holiny, tedy kůže zbavené srsti a epidermálních vrstev. Ta je následně namáčena do činidel, která mají schopnost vázat se na kolagen obsažený v kůži. Výsledkem těchto procesů je useň s požadovanými fyzikálními a mechanickými vlastnostmi.

Vyčištěné usně se v další fázi perou, barví, mažou a dočiňují tak, aby se dosáhlo dostatečné měkkosti a stejnoměrných vlastností lícové strany po celé ploše. Následně jsou usně vysušeny tak, aby došlo k jejich fixaci.

Po vysušení mají usně obsah vody i pod 10 %, je tedy nutné je pro další zpracování znovu vlhčit. Nejstarším způsobem je zakládání usní na hromady do vlhkých pilin, ve kterých jsou ponechány ideálně 12 až 36 hodin. Jiným způsobem je krátké namočení usní do vlažné vody a jejich zaležení pod fólií po dobu asi 12 hodin. V moderních provozech se dnes využívají i stroje na vlhčení, kdy se usně postřikují vodou na běžícím pásu. Poslední metodou je pak tzv. kondicionování, které probíhá v uzavřených komorách za přístupu vzduchu s relativní vlhkostí 100%.

FINÁLNÍ ÚPRAVY - PRÁCE PRO ODBORNÍKY

Poslední stádium přípravy usní jsou povrchové úpravy. Jde bezesporu o nejsložitější a nejnákladnější část výrobního procesu. Důležité je zachovat či zviditelnit přirozené vlastnosti kůže, aby se na první pohled lišila od syntetických materiálů. Použitím různých apretur lze docílit velkého množství efektů. Nejčastěji se usně barví anorganickými pigmenty, jako jsou uhlík ve formě sazí (černá barva), oxid titaničitý (bílá barva) či chroman olovnatý (žlutá barva). 

Další úpravou je nanášení pojiv, která zajišťují soudržnost povrchového filmu, tažnost, odolnost vůči oděru a vodě. V celém průběhu povrchových úprav se useň také několikrát upravuje žehlením. Zcela poslední koželužskou úpravou je desénování, tedy tvorba prostorového efektu na lícové straně, a broušení, které je považováno za nejsložitější mechanickou úpravu.

Za týden se v pokračování tohoto článku dozvíte, jaké typy kůží jsou na trhu k dostání, v jakých cenových relacích i jak se o sedací soupravy a další kožený nábytek správně starat.

Autor:  Vojtěch Bílý

Ve spolupráci se serverem: SEDNISI.CZ